To byla jednou jedna malá třešinka. A jak to u takových malých třešinek bývá, vzala si na sebe každé ráno bílé šatičky a šla se slunit na svou oblíbenou větvičku. Celé dny si s ostatními malými třešinkami povídaly, hrály na honěnou, schovávaly se za listy a dělaly na sebe "baf". Občas mezi ně přišel vánek a hrál si s nimi na kolotoč a tobogan anebo kolo kolo mlýnský.
Ani si nevšimly, že jejich šatičky jsou každý den špinavější, občas se někde roztrhly nebo jim upadla kapsa. Pod stromem už bylo úplně bílo, ale třešinky si toho nevšímaly, ráno vyrážely ve spěchu, jenom aby si už mohly hrát, a večer usínaly naprosto vyčerpané, takže na nějaké opravy taky nebyl čas.
Ale jednoho dne už si toho nevšimnout nešlo. Většina třešinek už na sobě neměla zhola nic. Toho rána třešinka nevyrazila jako obvykle na svoji větvičku, ale usilovně přemýšlela, co bude dělat. Po celém pokojíku nenašla jediné šatičky. A kde by se tam taky vzaly? Vždyť si celé dny hrála s ostatními na sluníčku a na jiné věci nemyslela. Jelikož jsou ale třešinky velice chytré, za chvíli na to přišla. Poprosila nejbližší list o trochu zelené látky a ušila si šatičky nové -- zelené. Jak si je tak šila, říkala si "To budou ostatní koukat. A kdo ví, jestli mě vůbec poznají. Vždyť tak krásné šaty nemá žádná z třešinek." A jelikož na to šla s úsměvem, byla hotova co by dup a vyrazila ven jen s malým zpožděním. Co se to ale děje? Nikde nikdo. Že by si šly hrát někam jinam? A třešinka se rozhlíží a přemýšlí, čím by to mohlo být. A vůbec netuší, že všude kolem ní je sposta třešinek a všechny se rozhlíží, nikoho nevidí a usilovně přemýšlejí, kam se všichni poděli.
Jenomže s třešinkami se to má tak, že není jedna chytřejší než druhá, a tak si toho rána ušily nové šatičky všechny. No a hledejte zelenou třešinku mezi zelenými listy. To si můžete klidně oči vykoukat, a nic neuvidíte. Dokonce ani vánek, který už se těšil, jak si dneska zahrají na kolotoč nebo tobogan anebo kolo kolo mlýnský neviděl nic. A tak smutně odlétl vát někam jinam. Třešinky se taky postupně rozešly a všem vrtalo hlavou, kam šly ostatní třešinky.
A tak všechny seděly doma a přemýšlely. Nikdo si nehrál na honěnou ani nikdo neudělal "baf". To by se napřed musely vidět. Jelikož jsou ale třešinky velice chytré přišly i na tohle. Sice jim to pár dní trvalo, ale nakonec jim došlo, co se vlastně stalo. A jelikož doma žádné šatičky neměly a v zelených nebyly vidět, vyrazily ven nahé. Samozřejmě se zdráhaly, nechtělo se jim, ale nakonec přeci jenom vylezly ven na sluníčko. Zkuste si ale vylézt ven jen tak, bez oblečení. Na to žádná z třešinek nebyla připravena. A jelikož to samé napadlo všechny najednou, stály tam a koukaly na sebe. A jak byly stydlivé, začala jedna po druhé červenat, až byly červené všechny. Ale jelikož je červená barva pěkná, řekly si "Proč ne?" a šly si hrát a dováděly mnohem více než kdykoli před tím. A vyprávěly si, jaký to byl hloupý nápad obléct se do zelených šatiček a jedna druhé chválila její červenou barvu a byly šťastné a s nimy byl šťastný i vánek, který opět našel své kamarádky. A jelikož vánek na jednom místě dlouho nevydrží, roznášel tu radost do celého světa a všude se lidé usmívali a říkali si "To jaro, to je tak krásné období...".