Jak jsem se zminil na sve hlavni strance
jsem v soucasne dobe (3-7/1996) v Grenoblu na stazi. Toto mesto lezi v
nadherne kotline sevrene ze vsech stran alpskymi vrcholky, cehoz
samozrejme nestydate vyuzivam. Na obrazku je momentka z pokusu na vystup
le Croix de Belledone. Prudka zmena pocasi neumoznila dosahnout
vrcholu. Vrchol jsme pokorili az o nekolik tydnu pozdeji.
Posledni tyden meho pobytu z mnou prijeli kamaradi, aby mne jednak odvezli a
jednak abychom vyrazili do hor. Naplanovali jsme si pekny okruh pres nekolik sedel
asi ve vysce kolem 2800 metru, sem tam nejaky ledovec. Meli jsme macky, lano a dost
jsme si troufali. Prvni den jsme vyslapli do male sympaticke refuge (horska utulna)
bez hospodare. Druhy den jsme zprvu trochu zabloudili, ale z toho zakleteho hrbetu jsme
se nakonec celkem dostali. Pri stoupani do prvni sedla zacalo drobne prset. Kamarad
spadl na zmrzlem firnu a jel asi 150 metru a zastavil az o sutry. Nastesti si nic nezlomil.
Pak jsme se navazali. Holky hned treninkove spadly, ale udrzeli jsme je. Vylezli jsme do
prusmyku asi v pet odpoledne, pocasi nic moc, holky toho meli dost a tak netuse nic
zleho, jsme na kousku rovneho firnu rozbili tabor. Jak to po 40 hodinach snehove boure
vypadalo, je videt na obrazku. Napadlo pres pul metru noveho snehu. Jen jsme odhazeli
snih od stanu, za hodinku byly znovu zavate. Po dvou nocich a jednom dnu stravenem v tesnem
stanu prislo nadherne rano s prekrasnou vyhlidkou.
Byla to skutecne krasna odmena. Holky ovsem, nevim proc, pozadovaly urychleny navrat do nizsich
poloh a se snehem uz nechtely mit nic spolecneho. Tak jsme vykopali pomoci esusu stany ze
snehu a po mensich problemech se zavatou cestou
jsme sporadane sestoupili. Druhou polovinu tydne jsme stravili v nizsim pohori Chartreuse,
kde nebyl snih, ale zase se lezlo mistami dost po skale a nebyla tam moc voda.